Náš příběh

Jak jsme si konečně sedli na zadek

Všechno to začalo, jak jinak, na festivalu. Konkrétně na Brutal Assaultu, kam jezdíme už víc než 12 let. A každý rok stejná písnička: bolavý nohy, záda v háji a věčný boj o každé volné místo.

Kovový židličky ti seberou u vchodu a lavičky? Ty jsou obsazený dřív, než vůbec postavíš stan. A stát čtyři dny v kuse? Přiznejme si, v našem věku už to prostě nedáváš.

Z nouze ctnost (a z polystyrenu odpad)

První pokusy byly, řekněme si to na rovinu, tragický. Tahali jsme s sebou polystyrenový kostky, který se buď hned rozpadly, nebo jsme je po třetím pivu někde nechali. Bylo to otravný, nepraktický a hlavně to bylo k ničemu.

Říkali jsme si: „Sakra, musí existovat něco lepšího!“

„To nepůjde.“ Věta, kterou milujeme.

Někdy kolem roku 2018 se zrodil nápad. Nafukovací sedák. Ale ne takový to plážový lehátko, co propíchneš prvním kamínkem. Chtěli jsme něco, co přežije metalový kotel. Něco skladnýho, stabilního a prakticky nezničitelnýho.

Obešli jsme pár českých firem a všude slyšeli to samé:

„To je moc složitý.“
„Bude to stát majlant.“
„Na to zapomeňte.“

Ale jak říkával můj táta: Všechno jde, když se chce. A my jsme sakra chtěli.

První prototyp: lepidlo, nůžky a čistá vůle

Tak jsem se naštval, koupil materiál na opravu raftů a to nejlepší lepidlo, co se dalo sehnat. Žádný složitý stroje, žádná továrna. Jen nůžky, ruce a odhodlání. Vystříhal jsem tvar, slepil to dohromady a světe div se – ono to fungovalo!

Když jsme pak s hotovým nápadem oslovili pár firem v Česku, chtěli za výrobu jednoho kusu takový prachy, že bychom si za to mohli koupit lístek na Wacken i s cestou.

Bylo jasno. Musíme jinam.

Našli jsme partnera v Asii, který konečně pochopil, že nechceme hračku, ale pořádnej kus vybavení. A najednou to šlo. Kvalitní materiál, pevný sváry a rozumná cena. 

Lehký, stabilní a připravený na všechno.

Dali jsme mu jméno podle místa, kde se nápad zrodil. Zbytek už je historie, kterou teď píšete s námi :)